Slovenské jména

SLOVENSKÁ JMENÁ

Jmeniny nebo také svátek je zvyk oslavovat den zasvěcený svatému nebo blahoslavenému z katolického kalendáře nebo jiný den, k němuž je nějakým způsobem připsáno oslavencovo křestní jméno.

Tento zvyk je populární zejména v katolických zemích, občas může mít i větší význam než narozeniny. Vychází z katolické praxe uctívání svatých. Každý svatý (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu jméno (odtud „křestní jméno“), které nejen označuje, jak se má „jmenovat“, ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. V některých katolických zemích se přibírá další jméno i při biřmování (např. v Česku; v Itálii naopak tento zvyk neznají). Při oslavách je zvykem nositelům jména popřát a případně je i obdarovat.

Víte že:
Zmrzlí muži Pankrác a Servác by mohli být z kalendáře vyřazeni, neboť se tak v ČR nikdo nejmenuje? Melánie může slavit jmeniny nejen 27. prosince, ale i 30. června nebo 31. prosince? Tobiáš může slavit jmeniny nejen 2. listopadu, ale i 12. září nebo 13. června?

NÁZEV SLOVENSKA

V latinkou psaných jazycích se Slovensko řekne různě: anglicky Slovakia, německy Slowakei, francouzsky Slovaquie, španělsky Eslovaquia, italsky Slovacchia, portugalsky Eslováquia, holandsky Slowakije, polsky Słowacja, maďarsky Szlovákia, rumunsky Slovacia, slovinsky Slovaška, chorvatsky Slovačka, srbsky Slovačka, albánsky Sllovakia, turecky Slovakya, estonsky Slovakkia, lotyšsky Slovākija, litevsky Slovakija, finsky Slovakia, švédsky Slovakien, norský Slovakia, dánsky Slovakiet, irsky an tSlóvaic, islandsky Slóvakía, velšsky Slofacia, baskicky Eslovakia, katalánsky Eslovàquia, galicijsky Eslovaquia, maltsky is-Slovakkja, indonésky Slowakia, malajsky Slovakia, vietnamsky Xlô-va-ki-a, afrikánsky Slowakye, haitsky Slovaki, esperantsky Slovakio, maorsky Horowākia, zuluštinou i-Slovakia a v dalších jazycích Latinské Ameriky (např. kečuánsky Sluwakya nebo guaraní Slovakia) se také objevují podobné varianty. Název země se přizpůsobuje fonetice a pravopisným zvyklostem každého jazyka, ale ve většině případů zachovává rozpoznatelnou strukturu, což svědčí o mezinárodním ukotvení názvu Slovensko.

V azbukou psaných jazycích se název Slovensko také vyskytuje ve více podobách: rusky Словакия, ukrajinsky Словаччина, bělorusky Славакія, srbsky Словачка, makedonsky Словачка, bulharsky Словакия, rusínsky Словакія, kyrgyzsky a kazašsky Словакия, tádžicky a uzbecky Словакия, mongolsky Словак. Ve většině těchto jazyků se drží přepisu podle výslovnosti, ale některé slovanské jazyky jako ukrajinština nebo běloruština přidávají národní jazykové odchylky (např. příponu -чина, typickou pro označení zemí). Slovensko je tak v rámci cyrilických jazyků vnímáno jako plně etablovaný evropský stát, jehož jméno se přizpůsobuje jazykovým zvyklostem a přitom zůstává srozumitelné.