Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (9)
Ruiny v Baalbeku, chrám Bacchus
Bankovky s motivem ruin v Baalbeku byly vydávány již od roku 1956. V katalogu SCWPM jsou evidovány pod označením P# 57, 61, 65. Emitentem emisí s motivem ruin v Baalbeku z roku 1956 je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN a následující emise od roku 1964 již vydávala BANQUE DU LIBAN. Mezinárodním měnovým kódem je zkratka LBP. Libanonskou měnou je česky zvaná libra, v arabštině Livre.
Po první světové válce se Osmanská říše rozpadla a Libanon spolu se Sýrií se stal francouzským mandátem. Proto se můžeme setkat s bankovkami, kde emitentem je BANQUE DE SYRIE ET DU LIBAN.Aktuální kurz se pohybuje v přepočtu: 1 česká koruna = 66,007 libanonské libry Vyobrazená bankovka má katalogové označení P#65d. Tato numerická řada se dělí na čtyři písmenková rozlišení. Letopočet najdeme v pravé spodní části nad ornamentálním okrajem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
