World Money Fair 2013 Největší peněžní veletrh – Berlín
Kolem patnácti tisíc návštěvníků a více než 320 vystavovatelů se zúčasntnilo 42. World Money Fair 2013, který se konal v berlínském hotelu Estrel.
Sběratelé, kteří vážili cestu i z Čech, by vám určitě potvrdili, že bylo na co se dívat. Pro ty ostatní přinášíme malou ukázku. Celý veletrh se totiž na čtyřech stránkách pojmout nedá.
Možná si z obrázků představujete, že World Money Fair je jen zvětšenou obdobou našeho Sběratele. Ale zdání klame. Kromě toho, že v ýstavní prostor je obrovský a věnovaný jen penězům (a medailím), není určen jen pro sběratele, ale také pro samotné v ýrobce všeho
druhu. Prezentují se zde f irmy produkující prázdné střížky, výrobci obráběcích strojů, lisů, ale samozřejmě i obchodníci, kteří mění celé části v obrovskou sběratelskou burzu.
Jako každý rok, měl i letošní berlínský veletrh svého čestného hosta, kterým byla Pařížská mincovna. Organizátoři veletrhu to návštšvníkům dávali důrazně najevo na každém kroku. Barvy francouzské trikolóry nesly jak veškeré plakáty, tak i katalogy veletrhu, ale i prostírání na snídaňovém stole hotelu Estrel. Stánek Pařížské mincovny byl v neustálém obležení. Návštěvníky ale víc zajímal nákup novinek, a tak bylo možné si v klidu prohlížet raritu, která byla vystavena u okraje stánku – první 20frank z Pařížské mincovny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
