HLADOVÁ KORUNA Letákové akce Rádia Svobodná Evropa
Komunistickým pučem v únoru 1948 se dosud lavírující Československo jednoznačně začlenilo na stranu socialistického bloku v čele se Sovětským svazem.
Represe nejen skutečných, ale i domnělých odpůrců režimu na sebe nedaly dlouho čekat. Čistky v armádě a veřejných institucích, které nenápadně započaly po osvobození, nabraly po převratu nebývalých otáček.
Už ve svém fultonském projevu v březnu 1946 označil Winston Churchill novou politickou situaci termínem „železná opona“, kdy se válka mezi někdejšími spojenci přenesla z bojišť k řečnickým pultům. Uzavřené hranice stěžovali komunikaci mezi oběma stranami a tím i šanci nejen oslovit, ale především ovlivnit veřejné mínění na druhé straně. V květnu 1951 tak v Mnichově vzniká rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa (Radio Free Europe), jejíž nedílnou součástí se stala i česká sekce, v jejímž čele stál až do roku 1961 Ferdinand Peroutka. Cílem stanice bylo šířit informace o mezinárodním dění z pohledu západních států na území východního bloku. Nová stanice zde nabízela plnohodnotný celodenní program se schématem podobným Českému rozhlasu, ale s diametrálně odlišným obsahem
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
