BANKOVKY V TEPLICÍCH Pozvánka na výstavu
Numismatické výstavy jsou u nás relativně ojedinělou událostí a o těch ryze notafilistických to platí dvojnásob.
Proto když teplické muzeum začalo připravovat výstavu československých bankovek, nemohl u toho chybět ani náš časopis.
Teplické muzeum je známé nejen rozsáhlou sbírkou porcelánu a minerálů, ale také svým numismatickým kabinetem. Ve zdejší malé expozici jsou k nahlédnutí mince od keltského osídlení po vznik Československa. Muzeum dlouhodobě spolupracuje s místní pobočkou České numismatické společnosti, která zde má i svůj přednáškový sál. Na jaro letošního roku poté muzeum pod záštitou PhDr. Lucie Kursové a Mgr. Viktora Kellera připravilo v součinnosti s třemi místními sběrateli výstavu československých papírových platidel.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
