Hyperinflace v Zimbabwe IV. Povolební období – neřízený chaos
Již několik prvních dnů po volbách se ukázalo, že není co slavit.
Opozice se sice měla dostat do vlády, její role a podíl na moci však nebyly vymezeny a upřímně řečeno, její vůdci si již začali rozdělovat koláč moci a začali si vzájemně nedůvěřovat…
Normální Zimbabwan pak přemýšlel o tom, proč neutekl ze země dříve a jak přežít. V zemi nebylo ze základních potravin, hygienického zboží a dalších předmětů zhola nic...
A po ulicích se válely neodvezené (ale důkladně přebrané) odpadky. Harare začalo páchnout, nešla voda, s dodávkami elektrického proudu se v různých čtvrtích přestalo počítat. Problém měli i „ti šťastní“, kteří měli nějaké peníze v bance. Srpnovou reformou sice o své úspory nepřišli, ovšem, než si je vybrali v nové měně, hyperinf lace jejich hodnotu srazila na nepatrný zlomek. Podle posledních oficiálních zdrojů, si Zimbabwe si připsala další světový
rekord. V červnu zaznamenala meziroční míru inf lace ve výši 11,27 milionu procent.
Začala také africká zima a část Evropanů opustila zemi alespoň na dovolenou, na kterou jsem však já, jako jediná na ambasádě nemohla pomyslet. Uvolněné korunka na mém předním zubu mi také ukázala, na co se mám těšit, v případě onemocnění. Přes protekční přístup ke každému
lékaři ve městě (byla jsem dolarový cizinec) jsem čekala pět dní, až mi lékař oznámil, ať mne ihned šofér doveze, neboť má momentálně ve své ordinaci elektřinu a sehnal i vodu,
(celkově mne však ošetření a úprava korunky vyšlo na 500 USD).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
