NA CESTĚ PO BARMĚ Exotické bankovky v praxi
Katalogové znalosti mincí a bankovek jsou jistě mezi sběrateli vítány.
Čas od času ale máme to štěstí, že se s námi o své zážitky podělí skutečný cestovatel, který kromě detailů ochranných prvků a uměleckých výtvorů sleduje také běžný život exotické měny. Tak to bylo i v případě Jana Žejdla.
Barmskou měnu Kyat (čti: čat), (1MMK = 100 Pya), není možné směnit za hranicemi Barmy. Před cestou do Barmy se na tento fakt musí každý turista připravit. Bankomaty na výběr peněz jsou k dispozici jen ve velkých městech a rozhodně ne na každém rohu, proto je lepší mít s sebou dostatek peněz v eurech, anebo v amerických dolarech. Současná cena jednoho dolaru je zhruba 1300 kyatů a je možné najít banky nebo směnárny s výhodným kurzem, kde rozdíl mezi nákupem a prodejem dolaru je pouhých 5-10 kyatů. Dolarové bankovky nesmí být emitovány před rokem 2006 a musí být v perfektním stavu. Pouhé milimetrové natržení, nebo poškození vzniklé častým ohýbáním bývá důvodem k odmítnutí směny. Vyměněné kyaty však tato kritéria ani zdaleka nesplňují. Bankovka s nejvyšší hodnotou 10 000 kyatů (cca 200 Kč), vydaná teprve roku 2012, není příliš častá. Ve směnárně vám proto spíše vyplatí balík pětitisícovek, vydávaných od roku 2009.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Platidla v době převratu
Čím jsme (ne)platili před čtvrtstoletím
Pro první část názvu tohoto příspěvku jsme si vypůjčili pojem, kterým používal po roce 1919 předchůdce naší centrální banky, Bankovní úřad ministerstva financí, pro bankovky a mince platné od okamžiku vyhlášení samostatného československého státu v říjnu 1918 do vydání definitivních československých platidel v průběhu roku 1919. V tomto případě tím rozumíme bankovky a mince, platné bezprostředně před a po událostech 17. listopadu 1989, které znamenaly nejen převratné společenské změny, ale předznamenaly i změny v hotovostním peněžním oběhu. U příležitosti 25. výročí událostí následujících několik týdnů po 17. listopadu 1989, tzv. sametové revoluci, si připomeneme tehdejší platidla a bezprostředně následující změny v jejich oběhu.
Soustava mincí byla stabilizovaná, i když jednotlivé mince pocházely ze čtyř různých emisí 50.–70. let, a byla proto technicky i výtvarně nejednotná. Pro dnešního, ale i tehdejšího uživatele mincí je nepochybně zajímavý fakt, že nejnižší platnou hodnotou byly hliníkové (jedno) haléře, poslední pozůstatek emise mincí, připravených pro nechvalně známou peněžní reformu v roce 1953 z důvodu utajení v Sovětském svazu, v mincovně v Leningradu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
