Jak se dělá mincovna (5) Shánění lisů pro mincovnu
Skládání poznatků do ucelené koncepce, které by vyústilo ve vypracování technické a stavební části projektu mincovny, bylo ještě daleko. Náš vstup na jeviště ve hře mincovna, už ale byl ve větším proudu, než jsme tušili.
My jsme zatím navštívili dvě mincovny a poznali jsme jednoho výrobce mincovních polotovarů. Hra o nás byla už dávno rozehrána. Netušili jsme, jak je rodina mincovního průmyslu relativně malá a jak se všichni dobře znají a jsou navzájem propojeni. Nikdy už se nedozvím, jakými kanály se informace o nás šířily. V odborných kruzích v Evropě se vědělo, že v Čechách se připravuje realizace nové privátní mincovny, jejíž vznik si přeje ČNB.
Dlouho jsem si myslel, že nejsilnějšími subjekty v mincovní výrobě jsou jednotlivé státní mincovny. Postupně jsem zjišťoval, že tomu úplně tak není, a že na trhu figurují silné firmy těžkého strojírenství. Ty jsou vlastněny zpravidla ještě silnějšími finančními
subjekty, které nikdo ani pořádně nezná. Vyznat se v této složité struktuře bylo nad naše nováčkovské síly. Byli jsme si vědomi, že si s námi asi pohrává nějaká neznámá síla. Bylo to
jako se slunečními paprsky, pouhým okem je nevidíme, ale jejich následky na spálené kůži všichni známe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (47)
Početní peníze I.
V seriálu o kovových známkách nemohou chybět sběratelsky velmi oblíbené početní peníze. Tzv. vládní tvoří hranici mezi numismatikou a exonumií, soukromé početní peníze či žetony mezi numismatikou a medailistikou. Zastavme se nejprve u prvních.
Počítání „na linkách“ byl způsob provádění matematických operací známý již ve starověku. Sumy se v yjadřovaly kladením kaménků či kostek na desku s liniemi zvanou abakus. Jednotlivé linky měly hodnotu řádů jedniček, desítek, stovek, tisíců atd., mezer y v yjadřovaly poloviny čili pětky, padesátky atp. Znalost této matematické metody přešla jako kulturní dědictví antiky do doby středověku. Zda byla předána z Byzance prostřednictvím křížov ých v ý prav, nebo jinak, o tom se vedou polemiky. Na přelomu vrcholného a pozdního středověku se vyvinuly k tomuto účelu zvláštní pomůcky ražené jako mince z mědi a jejích slitin, početní peníze.1 Jejich pomocí se na abaku vyjadřovaly sumy a různé početní úkony a měly tak důležité místo v obchodních praktikách středověku. Nejstarší početní peníze z konce 12. století byly užívané kupci v Itálii (obr. 1), odtud se obchodem rozšířily v polovině 13. století do Francie, v 14. století se razily v Holandsku a Anglii, později také v Německu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
