Československé medaile

V době první republiky razila mincovna v Kremnici medaile ve váze dukátu a jeho násobků. Protože se jednalo o unikátní nákladem omezené série, nebyly raženy na základě zákona a proto na rozdíl od Čs. dukátů jsou vždy označeny puncem a značkou mincovny.

1895 B. Schnirch Medaille města Král. Vinohrady
1924 Obchodní a živnostenská komora v Plzni
1928 Jsem ražen z českého kovu
1929 Dokončení stavby velechrámu Sv. Víta
1929 Milénium Sv. Václava
1929 1000. Výročí smrti sv. Václava
1932 Miroslav Tyrš
1933 Antonín Švehla
1934 Oživení Kremnického baníctva
1949 Otakar Španiel - Návštěva v pařížské mincovně.

"Vše hyne, jen silné umění samo je věčné. Socha přežije město a rázná medaile, kterou nalézá oráč v zemi, zjeví dávného císaře."

Těmito slovy vyjádřil slavný francouzský básník a spisovatel Théophile Gautier obdiv k trvalé hodnotě uměleckého díla, které neztrácí na významu ani po staletích. Kousek ušlechtilého kovu přetvořený v medaili skutečně přetrvá věky a přináší poselství pro generace příští. A nic na to nezmění ani patina, která se za staletí na povrchu vytvořila.

Medailérství zažívalo doby rozkvětu i úpadku. Také u nás. Již Ferdinand I. shromažďoval na Pražském hradě tuto nejdrobnější kovovou plastiku. Jiřík starší z Řásné, přítel Mikuláše Dačického, ryl v 16. století krásné medaile, stejně jako jáchymovští Němci Ulich a Wels. Rudolf II. měl ve svých sekretářích a zvláštních kazetách již celé série medailí. Za jeho vlády se v Čechách usadila řada zahraničních odborníků. Byli mezi nimi Antonio a Alessandro Abondiové, Paulus van Vianen, Gerhardo Licinio a další. Bohužel mnoho skvostů vytvořených těmito umělci odvezli na konci třicetileté války z Prahy Švédové.

Medaile ražené dnes v Pražské Mincovně a České Mincovně naleznete na stránce pamětní medaile.

NEAKTIVNÍ COOKIES Vypnuté cookies nám nedovolují ladit tyto stránky dle vašich preferencí. Jejich aktivací nám umožníte lépe pečovat o vaše pohodlí. Více o cookies.