Problematické emise thajských bankovek (1) Poznámky pro sběratele
Sběratelé moderních asijských bankovek, kupříkladu Libanonu, Filipín, Nepálu či Indie dobře znají poměrně složitou otázku zařazení jednotlivých položek.
SCWPM ani ve svých dřívějších vydáních tuto práci sběratelům neulehčil. Stejná situace je také v posledním výtisku z roku 2013 (SCWPM; 19th Ed). Jinak tomu není ani, nebo možná především, u bankovek Thajska.
Poslední dobou se studiu thajských bankovek věnujeme poměrně detailně a domníváme se, že dojde pravděpodobně od příštího ročníku SCWPM k určitým změnám, které ulehčí zařazení (= kategorizaci) vybraných emisí thajských bankovek. Následující tabulka uvádí emise, jichž se chystaná úprava týká. Pro úplnost sdělení opakujeme, že měnovou jednotkou Thajska je 1 baht (= také tical; do roku 1928), dělící se na 100 satangů.
Současné zařazení bankovek uvedených emisí zcela neodpovídá potřebám sběratelů a rovněž nese celou řadu nepřesností a chyb, včetně některých chybějících informací.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk
Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.
Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
