Zlatá pamětní medaile Václav Havel Proof

Václav Havel (5. 10 1936 – 18. 12. 2011) – český spisovatel a dramatik, odpůrce komunistického režimu, jedna z hlavních tváří Sametové revoluce, poslední československý a první český prezident.

Václav Havel se narodil v Praze v rodině architekta a stavitele Václava M. Havla. Po nástupu komunistického režimu byl vnímán jako osoba buržoazního původu, v důsledku čehož měl problémy s výběrem dalšího studia. Nakonec v roce 1951 nastoupil do učebního oboru jako chemický laborant, současně pak studoval na večerní škole, kterou v roce 1954 ukončil maturitou. Od roku 1955 přispíval do kulturně zaměřených periodik a zahájil studium na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Po dvou letech se pokusil přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, přijat však nebyl a navíc nemohl pokračovat ani na ČVUT.

Po vojně, v roce 1959, nastoupil na přímluvu Jana Wericha jako jevištní technik do Divadla ABC. Poté působil v Divadle Na zábradlí, nejprve jako asistent režie a po dokončení dálkového studia na fakultě Akademie múzických umění v roce 1966 coby dramaturg.

První Havlovou divadelní hrou se stala jednoaktovka Rodinný večer (1959) a v roce 1963 uvedlo Divadlo Na zábradlí jeho Zahradní slavnost (o rok později ji v premiéře uvedlo i Schillerovo divadlo v Západním Berlíně). Absurdně pojatá komedie, jejíž hlavní hrdina, ambiciózní mladík Hugo Pludek, dosahuje společenského vzestupu užíváním systému poplatných, ale v jádru bezobsažných frází.

V roce 1964 se Václav Havel po několikaleté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou (1933 – 1996), o rok později se stal redaktorem literárního časopisu Tvář. Po jeho zákazu usiloval o obnovení vydávání, čímž se poprvé dostal do konfliktu s komunistickým režimem. Ve stejném roce se dočkal uvedení své další hry Vyrozumění.

Výrazně na sebe Havel opět upozornil na IV. sjezdu československých spisovatelů, kde se kriticky vyjádřil k cenzuře v soudobých tiskovinách. V období Pražského jara se aktivně zasazoval o prohloubení demokratizačního procesu ve společnosti. Například v článku zveřejněném v časopise Literární listy požadoval zavedení systému více politických stran. Rok po invazi vojsk Varšavské smlouvy, která přinesla dvacet let normalizace, byl Havel obviněn z podvracení republiky a musel odejít z divadla. Doma jeho dílo už mohlo vycházet pouze v samizdatu, o to větší publicity se mu však dostávalo za železnou oponou.

Václav Havel se v roce 1977 stal spoluzakladatelem Charty 77, o rok později pomáhal založit Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Už v roce 1977 strávil pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, kterou opustil s podmínečným trestem.

V roce 1979 byl za podvracení republiky opět odsouzen, tentokrát nepodmíněně, na čtyři a půl roku. Pro nemoc ho úřady v roce 1983 z vězení předčasně propustily. Za účast na demonstraci a přípravu protestní akce Palachův týden se v lednu 1989 opět octnul za mřížemi. Po zmírnění původního trestu byl však už v květnu propuštěn. Naposledy ho bezpečnost krátce zadržela v předvečer Sametové revoluce, v říjnu 1989.

Václav Havel byl při založení hnutí Občanské fórum, v prosinci 1989 se stal prezidentem Československa a po jeho rozpadu první prezidentem České republiky (1993-2003).

Po stránce tvůrčí byl Václav Havel znám především jako dramatik a spisovatel, ale psal také básně, eseje, politické projevy a příležitostně se věnoval divadelní kritice. Podle své hry Odcházení natočil na sklonku života celovečerní film, kde si zahrála i jeho druhá manželka Dagmar. Václav Havel zemřel po dlouhé nemoci na své chalupě v Hrádečku u Trutnova 18. prosince 2011.