Zikmund Winter - 100. výročí úmrtí Ag b.k.

Zikmund Winter (27. 12. 1846 – 12. 6. 1912) – český spisovatel, historik a pedagog. Řadil se do společnosti spisovatelů sdružených kolem časopisu Zvon, kde se potkával například s Aloisem Jiráskem nebo Karlem Václavem Raisem. Vedle prózy jsou významné i jeho odborné publikace zabývající se kulturním životem českých měst v období 14. až 17. století.

Zikmund Winter se narodil na pražském Starém Městě v rodině zvoníka. Po absolvování Akademického gymnázia staroměstského nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na studium si přivydělával soukromým doučováním i přepisováním dokumentů z pražského městského archivu. Od 1. října 1873 působil rok na reálné škole v Pardubicích jako suplent, po zdárném složení státní zkoušky už jako řádný učitel odešel do Rakovníka. Na tamní reálce vydržel deset let.

Mnoho času trávil v archivu, kde hledal inspiraci pro svou práci. Aktivně se také účastnil kulturního a společenského života: zpíval ve sboru, hrál divadlo, pořádal přednášky. V závěru této etapy, v níž se naplno rozvinul jeho zájem o dějiny, vydal spis O rozvoji školství rakovnického. Winterovy odborné studie o životě a historii českých měst (zejména 16. století) se často objevovaly v soudobých časopisech. Nevyhýbal se však ani beletrii, často inspirován starými archivními záznamy, rekonstruoval a domýšlel dávné lidské osudy.

K Rakovníku se vracel i poté, kdy v roce 1884 odešel na akademické gymnázium do Prahy. V roce 1900 začal vycházet beletristický časopis Zvon, mezi jehož zakladatele Winter patřil (spolu s A. Jiráskem a dalšími) a v němž se objevovaly i jeho povídky. Autorovým vrcholným dílem je román Mistr Kampánus (1909), k nejznámějším titulům patří například novela Rozina Sebranec (1905), která se dočkala filmového zpracování v režii Otakara Vávry. Hrdinové jeho příběhů často končí tragicky, což je i případ nešťastné dívky Roziny.

Léta strávená v zaprášených archivech se podepsala na spisovatelově zdraví, trpěl záchvaty kašle a záněty průdušek. Zikmund Winter zemřel na zápal plic, při pobytu v bavorských lázních Reichenhall.