Nové vědecké objevy přinesly překvapující
informace o zlatě. V největším světovém nalezišti, jihoafrickém
Witwatersrand Basin, je zlato o čtvrt miliardy let starší než okolní
horniny, ve, kterých je uloženo. Tato zpráva může významně pomoci
prospektorům při hledání nových zlatých nalezišť.
Pohádková
naleziště v Africe
Více než 35 procent veškerého na světě vydolovaného zlata pochází z
jediného zdroje: Witwatersrand Basin v Jižní Africe. Celá staletí
geologové přemítali o tom, jak se toto místo mohlo stát tak bohaté na
zlato. Odpověď by mohla pomoci průzkumníkům izolovat nejvyšší stupeň
čistoty rudy a určovat, co je třeba hledat, když se pátrá po novém
zlatém nalezišti. Tato znalost by byla zvláště potřebná nyní, když
zlatonosnost zdroje klesá.
Vrchol těžby v této oblasti Jižní Afriky byl v roce 1970 a od té doby
je průměrná jakost rudy téměř poloviční. Nyní se na světlo světa
dostaly nové informace, které změnily náhled geologů na celou
problematiku. Zlato ve Witwatersrand Basin bylo formováno před miliardou
let, což znamená, že je o čtvrt miliardy let starší než jeho
hostitel, kterým je usazeninová skála. V této souvislosti se už
objevily i teorie o mimozemském původu některých nalezišť zlata, které
se do lokalit dostalo při pádech obrovitých zlatých asteroidů.
Vědecké týmy, studující tuto oblast totiž zjistily, že zlato se
nejprve vytvořilo venku mimo mateční horninu a pak bylo nějakým způsobem
vneseno do této oblasti spolu s dalšími usazeninami. Výsledky vědeckých
výzkumů dokazují, že zlato je odvozeno z matečných hornin ze severního
a západního okolí této prohlubně a přenesené potoky a řekami dovnitř
hmoty, která se později přeměnila na skálu. Dnes zlato leží uvnitř
usazeninové vrstvy, která jej „obaluje“ a sahá až do hloubky 5 000
metrů.
Objev má i obecnou platnost. Jestliže je totiž tento model správný, průzkumníci,
kteří hledají vyšší jakost zlaté rudy, by se měli soustředit na
usazeniny, které se nahromadily díky klidné práci starověkých řek.
Hydrotermální teorie původu zlata
Z hornin je nejlepším kandidátem na počátečního hostitele zlata čedič,
bohatý na hořčík. Právě ten se tvořil v pradávných dobách často.
Hydrotermální teorie se drží toho, že horká voda uniká nahoru přes
zlomy a póry v usazeninové skále. Zlaté ionty rozpuštěné ve vodě se
srážejí když se slučují s uhlovodíky ve skále.
Tato teorie vyžaduje, aby zlato bylo mladší, nebo stejně staré jako
geologický útvar. Prospektoři by proto měli hledat oblasti se zlomy,
, které dovolují horké vodě stoupat vzhůru a usazeninovou skálu prošpikovanou
štěrbinami a trhlinami, které by mohly zachytit zlato. Tento hydrotermální
původ zlata by mohl znamenat, že naleziště Witwatersrand není jediné
na světě a podobné lokality by mohly být nalezeny i v jiných oblastech.
„Hydrotermání teorie otevře prostor pro hledání podobného typu
nalezišť, vyžadujících prohlubeň s vhodnou tektonikou, ale ne nutně
se vážící k jiným požadavkům,“ říká Andy Barnicoat, geolog
Univerzity v Leedse a zastánce hydrotermální teorie. Vědci určují stáří
zlata měřením množství částí rhenia a osmia uvnitř zlata. Tyto
elementy se vyskytují v nízkých koncentracích, v řádu několik částí
na miliardu, ale citlivým spektrometrem je lze odhalit.
Rhenium 187 a osmium 187 se rozkládá s poločasem rozpadu miliardy let. Výzkumníci
vypočítali věk zlata měřením tohoto rozkladu. Jason Kirk, postgraduální
student Univerzity v Arizoně říká, že tento systém, založený na měření
poločasu rozpadu rhenia a osmia je jeden z nejnovějších izotopových
systémů, vyvinutých od poloviny osmdesátých let. Předchozí studie
datovala zlato určováním věku pyritu a jiných minerálů tvořených
současně se zlatem.
Zlatonosné
školní hřiště
Další světově významné velké naleziště zlata je opět v Africe, není
však již tak obtížně přístupné jako na předchozím místě. V některých
oblastech Ghany stačí, když trochu silněji zaprší, a ukážou se
nugety zlata. V řadě domácností se prosívá prach z podlahy a jedna škola
se dostala na přední stránky novin poté, co se zlato objevilo na jejím
hřišti.
"Zlato je v Ghaně všude," říká Amponsah Tawiah, šéf vládního
projektu drobné těžby, který podporuje rozvoj této činnosti na severu
země. Od roku 1989, kdy byla drobná těžba legalizována, vzniklo přes
300 malých zlatých dolů. Vláda pro tuto aktivitu vyčlenila 22 lokalit a
vydala více než 550 povolení k těžbě.
Kolem hlavního města severní provincie Ghany Bolgatangy zajišťuje zlato
v legálních i nelegálních malých dolech práci tisícům mladých mužů.
Těžba drahého kovu tak pomáhá utlumit příliv těchto mladíků do jižních
měst. Nynějších drobných aktivit kolem těžby zlata si všimly i nadnárodní
společnosti, které po změně archaického těžebního zákona před
deseti lety založily v zlatonosných oblastech na jihu a západě země
velké doly, a přispěly tak tehdy k transformaci celého odvětví.
Celková produkce zlata v Ghaně překračuje 12,5 milionu uncí.
Efektivnost drobné těžby je ovšem velmi nízká. Podle zprávy Světové
banky dostávají malé doly z vytěžené půdy pouze 20-30 procent zlata.
Hory zlata v oceánech
Zlato se ale nachází i pod vodou. Pohřbená hora zlata, stříbra a dalších
vzácných kovů byla nedávno objevena v hlubinách Atlantického oceánu.
Kopec o průměru 150 metrů je údajně jen jedním z příkladů nesmírného
bohatství, které lze nalézt okolo sopečných jícnů na mořském dně.
"Tento útvar vznikal nejméně 50 000 let a sestává převážně z
kombinace mědi, železa, zinku, zlata a stříbra. Vytvořily jej proudy
horkých, kovem nasycených mořských vod," napsal autor objevu, mořský
geolog Peter Rona z Rutgersovy státní univerzity v New Jersey. Vyslovuje přesvědčení,
, že tyto oblasti překypují cennými nerosty a biologickými materiály. Některé
minerály a drahé kameny odnášejí do oceánu řeky. Například cínová
ruda byla nalezena u pobřeží Thajska, zlato u pobřeží Aljašky a Nového
Zélandu a diamanty v moři nedaleko Jižní Afriky.
Ale klasický pohled na oceány coby veliké vany naplněné materiálem spláchnutým
z kontinentů je podle Rony mylný. Ve skutečnosti se experti domnívají,
, že většina minerálů na mořském dně pochází z hlubin země. Trhliny
v zemské kůře totiž dovolují vodě prosáknout kilometry hluboko do žhavých
vrstev pláště zemského jádra.
Odchytíme zlatý asteroid?
Nová pozorování asteroidu Eros, která obsáhla i detailní záběry,
prozrazují, že obsahuje drahé kovy jejichž hodnota je těžko vyčíslitelná.
Data byla zaznamenána kosmickou lodí, která proletěla blízko asteroidu.
Pomocí nejmodernější záznamové techniky se nabízel nebývalý pohled
na skály a hory tohoto vesmírného předmětu, který se vyskytuje v naší
sluneční soustavě. Přes tisíc obrazů asteroidu Eros bylo přeneseno z
kosmického prostoru zpět na Zemi a díky nim se podařilo vědcům
odhadnout velikost asteroidu. Eros pravděpodobně prodělal vesmírnou
kolizi s větším tělesem, což poznamenalo jeho tvar.
Podle složení je podobný kamenným meteoritům, které často dopadají
na Zemi. Eros je nejenom obrovský zlatý důl, ale také důl platinový a
obrovská zásobárna zinku a dalších nerostů. Jak je typické pro kamenné
meteority, obsahuje asi 3 procenta kovu. Velmi opatrný odhad říká, že
na Erosu je 20 000 milionů tun zlata, platiny a jiných kovů. Obsahuje
tedy více zlata, stříbra, zinku a jiných drahých kovů než mohlo být
někdy vykopáno a vytěženo na Zemi. Odborníci říkají, že pokud by
se tyto drahé kovy podařilo získat, mohlo by to rozbít globální poptávku
po takovýchto druzích zboží na naší planetě.
Vědci se nyní zabývají metodami, jak by mohli tyto nesmírné zásoby
drahých kovů oddělit od asteroidu a dopravit na Zemi. Při hledání těchto
metod se uvažuje i o možném využití sluneční energie, jejíž pomocí
by se mohly roztavit kovy na povrchu asteroidu. Tento objev ukázkově
demonstruje jak hojné jsou zdroje ve Vesmíru a do budoucnosti je to výzva
pro prospektory, kteří se mohou stát využitím těchto zdrojů pohádkově
bohatými. Výnosnost vložených prostředků do robotické mise k
asteroidu by patrně patřila k vůbec největší v dějinách lidstva.
ZLATO VE VĚDĚ A PRŮMYSLU
Klenotnictví již není zdaleka hlavním zpracovatelem zlata jako tomu bylo
ještě před sto lety. Také zubařského zlata se používá méně než dřív.
Zajímavé je ale využití zlata v lékařství, protože bylo zjištěno,
, že zvyšuje obranyschopnost organizmu, pomáhá při léčení plic, hrtanu
a očí. Zlato se používá ve fotografickém a filmovém průmyslu a
vlastně jej jako katalyzátoru využívají i některá další odvětví
chemického průmyslu.
Stoupá ale i potřeba zlata ve sklářství a keramice. Bezkonkurenčním
je bezesporu jeho nástup v elektronice, na speciální tištěné spoje, do
různých přístrojů. Moderní polovodičová, slaboproudá a vakuová
elektrotechnika a elektronika se bez použití zlata neobejdou. Především
je to kov velmi stabilní a proto výrobky z něj zhotovené mají dlouhou
životnost a stabilní vlastnosti po celou dobu použití. To předurčuje
zlato k použití v těch nejnáročnějších technických aplikacích -
vesmírný výzkum, slitiny na tvrdé pájky, k odrážení tepelného záření.
AURUM
Fakt, že prakticky každý jazyk, nebo jazyková skupina má pro zlato své
vlastní pojmenování, svědčí o tom, že se s ním seznámili lidé v
jednotlivých zemích nezávisle na sobě již v počátečních dobách svého
vývoje. Zlato (aurum) označované symbolem Au je žlutý kovový prvek s
atomovým číslem 79 a atomovou hmotností 196,967.
Zlato má celkem 19 izotopů. Má hustotu 19,3 g/cm3, jeho teplota tání je
1 063°C. Jde o dokonalý elektrický vodič. Je odolné vůči vnějším
vlivům. Je měkké a kujné. Vzdoruje oxidaci za všech teplot. Rozpouští
se v lučavce královské (což je směs 3 dílů kyseliny chlorovodíkové
a 1 dílu kyseliny sírové), v roztocích kyanidů a se rtutí při rozpouštění
vytváří amalgamy.
Pozoruhodnou vlastností zlata je jeho schopnost otěru, tedy rozmělňování
se v částice nepatrných rozměrů, které mohou procházet i filtrem. Říkáme
pak, že jde o zlato koloidní. K otěru dochází u všech zlatých výrobků
a tak na jednu stranu se zlato těží a na druhou se znovu rozptyluje do přírody.
Prameny :
Libor Michalec, Časopis 21. Století, 21. 01.
2004