MARIE TEREZIE Císařovna v medailérské tvorbě
V máji tohto roku minimálne v bývalých zemiach Rakúsko-Uhorskej monarchie opakovane zarezonovalo 300. výročie narodenia rímskej cisárovnej, kráľovnej Uhorska a Čiech Márie Terézie.
Narodenie Márie Terézie pripomínajú dve medaily (1717) Benedicta Richtera s portrétmi jej rodičov, Karola VI. a Alžbety Kristíny. Pragmatická sankcia jej otca Karola VI. jej zabezpečila ako nemužskému potomkovi následníctvo trónu. Bola prvou a zároveň jedinou habsburgskou panovníčkou, ktorá zdedila nástupníctvo po ženskej línii. Hneď od nástupu na trón bola konfrontovaná politickými aj vojenskými výzvami. Konflikt s Pruskom definitívne pripravil monarchiu o väčšinu Sliezska, konflikt s Francúzskom, Bavorskom a Saskom dokonca na viac ako rok aj o Čechy. Za manžela si vzala Františka Lotrinského, ktorý bol aj obľúbencom jej otca, a vydávala sa „z lásky“. Mali spolu 16 detí. Ona sama však svoje deti podrobila nemilosrdnému politicko-mocenskému kalkulu vo svojej svadobnej politike. Jedine svojej najmilšej dcére Márii Kristíne dovolila vydať sa z lásky za Sasko-Těšínskeho princa Alberta Kazimíra. Pre niektoré jej dcéry boli tieto jej rozhodnutia zdrojom celoživotného utrpenia.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
