ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (28) Ražba pamětní medaile s portréty významných žen
o založení mincovny a rozkvět novodobého mincovního podnikání se zasloužili snaživci, kteří vyšli z bižuterní branže.
Bižuterie se hlavně vyrábí proto, aby zdobila ženy všech věkových kategorií a podtrhla a zvýraznila jejich krásu. krásu, kterou jim dala příroda, protože ony jsou těmi, které udržují náš živočišný druh před vyhynutím. naopak muži v původním významu jsou těmi, kteří pro zachování lidské existence vytvářejí nutné podmínky. Svojí fyzickou silou si přisvojili roli vládců, a proto se od pradávna jejich portréty objevují na ražbách mincí a medailí.
Mincovna tuto tradici přijala a ve svých ražbách mužský portrét s oblibou využívala. Nikdy jsem ale neopustil myšlenku, aby se na medailích objevila krása ženské tváře. Do roku 1997 nám scházel nějaký silný motiv, který by dal impuls, aby se mincovna ve své emisní tvorbě touto myšlenkou musela vážně zabývat. Takový okamžik přišel naprosto nečekaně. Nikdo nemohl tušit, že v noci ze 30. na 31. srpna 1997 při autohavárii přijde ve svých 36 letech o život Diana princezna z Walesu. Svět ji miloval pro její vznešenost a krásu, zároveň ji kritizoval pro její komplikovaný osobní život u anglického královského dvora. Škoda, že naše morálka a pohled na život slavných žen je tak poplatný zjednodušeným mediálním obrazům, které vytváří moderní sdělovací prostředky. Smrt je naštěstí konec pozemského utrpení i slávy. Princezna z Walesu je toho zářným příkladem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU