Johan Gregor Mendel - zlato b.k.

Gregor Johann Mendel (20. července 1822 – 6. ledna 1884) byl mnich, zakladatel genetiky a opat augustinianského kláštera sv. Tomáše v Brně.

Gregor Johann Mendel se narodil 20. července roku 1822 v Hynčicích na Kravařsku.
V roce 1840 absolvuje gymnázium v Opavě s vynikajícím prospěchem. Pak, přes rodinné finanční problémy, studuje dva roky filozofii v Olomouci. Tíživou situaci ale řeší až možnost finančního zabezpečení v augustiniánském klášteře.

Mendel vstupuje do semináře na Starém Brně. Na podzim roku 1843 přijímá řeholní jméno Gregor a po dokončení teologických studií pokračuje ve studiu přírodních věd na univerzitě ve Vídni. Po návratu z Vídně se Johann Gregor Mendel stává učitelem fyziky a přírodopisu na německé reálce v Brně. Zde učí do roku 1868, kdy se stává opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně.

Jako představený kláštera se Mendel pouští do studia botaniky. Ve své autobiografii vzpomíná, jak neměl žádné návody a cesta úskalími botaniky byla pro něj velmi obtížná.

Z Mendelových zápisků je zřejmé, že se zabývá křížením převážně dvou botanických druhů, Pisum (hrách) a Hieracium (Jestřábník). Pokusy na rostlinách Mendel zdokumentuje později v práci "Pokusy s rostlinnými hybridy". Spis je na dlouhou dobu zapomenut a své "zmrtvýchvstání" zažívá až v roce 1900 , kdy je znovuobjeven a je Mendel uznán jako zakladatel genetiky.

Podstatou Mendelova objevu je důkaz existence elementárních hmotných nositelů dědičnosti. Mendel zná všechny obecné vlastnosti genů diploidních organismů a odhaluje jejich specificky genetickou podstatu. Odvozuje principy segregace a kombinace a objevuje biochemickou funkci genů a jejich molekulární podstatu.

Mendel svými zákony o oddělené dědičnosti jednotlivých vloh, o štěpení hybridů a znacích při křížení položil základy genetiky, jež se začala rozvíjet až na počátku 20. století. Zemřel v jednašedesáti letech 6.ledna 1884.