Jan Lucemburský Au
průměr | 28 mm |
hmotnost | 15.56 g |
ryzost | 999,9/1000 Au |
hrana | hladká, číslovaná |
limit | 600 ks číslovaných |
emise | červenec 2010 |
objednávkový kód | CRM558 |
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
průměr | 28 mm |
hmotnost | 15.56 g |
ryzost | 999,9/1000 Au |
hrana | hladká, číslovaná |
limit | 600 ks číslovaných |
emise | červenec 2010 |
objednávkový kód | CRM558 |
Jan Lucemburský (10. 8. 1296 - 26. 8. 1346) - český král, markrabě moravský a lucemburský hrabě. Otec krále Karla IV. Za jeho vlády došlo k rozšíření území Českého království.
Budoucí český král Jan se narodil v Lucemburku, jako jediný syn lucemburského hraběte a krále římského Jindřicha VII.
V dětství byl poslán ke francouzskému dvoru, kde se mu dostalo vybraného vychování. Nabídka na český trůn přišla v době, kdy byl Janův otec korunován německým králem. Jeho manželkou se stala Eliška z rodu Přemyslovců, s níž Jan jako čtrnáctiletý uzavřel sňatek 1. září 1310. Oba pak byli korunováni 7. února roku následujícího.
Do nového prostředí král Jan ovšem nezapadl dobře a daleko k ideálu měl i jeho vztah s Eliškou. Sebevědomá česká šlechta neměla zájem o silného panovníka a snažila se omezit jeho pravomoci, což se jí i částečně podařilo. Nekončící spory vygradovaly až v otevřené povstání proti králi, které pomáhal urovnat římský král Ludvík Bavor. V roce 1319 vypověděl panovníkovi poslušnost pražský patriciát. Na stranu Lucemburkových odpůrců se postavila i Eliška, která by na trůně nejraději viděla jejich druhorozeného syna Václava.
Král se po nezvládnutém panování v Čechách a krachu manželství, stále více angažoval v zahraniční. Sám byl odvážným bojovníkem, měl slabost pro rytířské turnaje a ochotně se zapojoval do různých evropských konfliktů. Doma si sice vysloužil přezdívku "král cizinec", českému státu však jako jeho reprezentant vydobyl značnou prestiž a také rozšířil území království o Chebsko, část Lužice a Slezsko. Na druhou stranu však zemi zatěžoval daněmi, aby své často dobrodružné aktivity měl z čeho financovat. Čtyři roky po smrti královny Elišky se oženil s Beatricí Bourbonskou (1334), která byla o téměř pětadvacet let mladší. Jan Lucemburský trpěl oční chorobou, v jejímž důsledku nakonec zcela přišel o zrak. V roce 1341 předal vládu svému synovi Karlu IV. I s ním později odjel do Francie, aby se zúčastnil boje proti Angličanům. Vojska se roku 1346 střetla u Kresčaku. Když Jan poznal, že bitva je prohraná, nechal násilím Karla odvést do bezpečí. Sám, ač slepý se v doprovodu svých rytířů vrhnul do střetu, v němž nalezl smrt. Jeho tělo je uloženo v katedrále Panny Marie v Lucemburku.