Dvoutolar z roku 1590 Unikátní jáchymovská ražba Rudolfa II.
Po odmítnutí říšského mincovního řádu zavedeného v Čechách roku 1561 císařem Ferdinandem I. došlo v českých zemích k návratu k tolarové měně, což bylo ujednáno 28. ledna 1573 na jednání českého sněmu.
Po odmítnutí říšského mincovního řádu zavedeného v Čechách roku 1561 císařem Ferdinandem I. došlo v českých zemích k návratu k tolarové měně, což bylo ujednáno 28. ledna 1573 na jednání českého sněmu a 17. března 1573 potvrzeno císařem Maximilianem II. Jelikož nebyl ihned vydán nový mincovní řád, byla tolarová ražba zahájena podle mincovního řádu Ferdinanda I. z 30. září 1547.
Na základě sněmovních usnesení z let 1576 a 1577 pak byl vydán nový mincovní řád, který víceméně odpovídal předpisu z roku 15731. Ražba dvoutolarů jako násobku tolaru vycházela z tohoto mincovního řádu a po přepočtu pro ni platilo: Jakost 0,8945; hmotnost 57,86 g při
obsahu stříbra 51,76 g; počet kusů ražených z pražské hřivny se rovnal 4⅜. České dvoutolary z přelomu 16. a 17. století bezpochyby patří mezi velmi vzácně se v yskytující
nominály vládní mince v zemích Koruny české. Ve veřejných i soukromých sbírkách jsou tyto mince zastoupeny poměrně vzácně2. Je proto dosti překvapivé, že se v relativně krátké době objevily nové, v literatuře a odborném tisku dosud nepopsané, české dvoutolarové ražby.3 Jak málo je problematika ražby české hrubé mince za panování císaře Rudolfa II. (1576-1612) zmapovaná, ukazuje např. článek Pavla Vojtíška zveřejněný v roce 2011 na stránkách Numismatických listů. Článek věnovaný především neznámému pražskému dvoutolaru Rudolfa II. s letopočtem 1607 přináší i stručnou rekapitulaci produkce Rudolfových dvoutolarů v českých mincovnách. Pokud se týká jáchymovských ražeb, je v článku uvedeno:
„Od roku 1591 byly dvoutolary raženy v Jáchymově (MKČ 388-390, Ja 44-48), série honosných nominálů s trojportrétem (Ja 43, 49-52) z roku 1590 má zjevně medailový charakter, ...“4
Z toho, co bylo až dosud o ražbě Rudolfových dvoutolarů v Jáchymově publikováno, však vyplývá, že jejich ražba byla zahájena minimálně v roce 1589. Tuto informaci přinášejí
již v roce 2010 Lubomír Nemeškal a Petr Vorel (NV 27/19b),5 když ve své práci o jáchymovské mincovně citují exemplář s letopočtem 1589 ze sbírky Národního muzea v Praze
s inv. č. H5-30.975 (57,49 g). Práce Ivo Halačky (MKČ)6 o vládních mincích zemí Koruny české vydaná ve druhé polovině roku 2011, podobně jako Vojtíškův článek, ročník 1589
z mincovny Jáchymov nezná 7.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Věčný Egypt plný zlata.
Egypťané rozlišovali zlato dle jeho původu na dva druhy.
„nub-en-mu“ ( zlato řeky ) získávané z naplavenin zlatonosných řek a
„nub en-et“ ( zlato hor ), které představovaly zlaté žíly.
Egypt - Egypťané rozlišovali zlato dle jeho původu na dva druhy.
„nub-en-mu“ ( zlato řeky ) získávané z naplavenin zlatonosných řek a
„nub en-et“ ( zlato hor ), které představovaly zlaté žíly.
Zlatý písek z řek se získával pomocí vaků z ovčí vlny. Ovčí rouno tvořilo jeho vnitřní část, která se naplnila vodou. Dva muži s ním pak třásli a následně vylili vodu i s částicemi lechké zeminy. V ovčím rouně zůstaly zachycené těžké částečky zlata.
Egypťané vyvinuli i metody k účinné těžbě zlata z křemenných žil. Horninu obsahující zlatou rudu drtili na prach a míchali s vodou. Vzniklý kal přelívali do speciálních bazénů kde se zachytával sediment a hromadilo zlato.
Ryzost egyptského zlata byla obvykle 17 – 23,5 karátů. Nejčastější příměsí ve zlatých slitinách bylo stříbro.
Je zajímavé že stříbro považovali Egypťané pouze za jeden z druhů zlata. Nazývali jej "bílé zlato".
Zlato zpracovávali tepáním, gravírováním a osazovali jej drahými kameny. Zlato zdobilo obelisky, sloupy, nábytek a vyráběly se z něj šperky, amulety i pohřební masky. Zlato mělo pro posmrtný život magický význam. Egypťané jej vnímali jako záruku nesmrtelnosti. Proto jím zdobili jak chrámy tak i hrobky.
Obrovské prostředky věnované k zajištění dostatku zlata pro záhrobní život zdánlivě dusily ekonomiku země a jsou považovány za umrtvování kapitálu. Někteří badatelé se ale na tuto záležitost dívají jinak. Ačkoliv Egypt v podstatě neznal peníze, roli univerzálního oběživa zde zastávalo zlato. Královské pohřby z tohoto pohledu byly způsob "ukládání" zlata, jehož množství v oběhu se tím po mnoho generací udržovalo na konstantní úrovni. Chránili se tak před inflací.
Zlato bylo v Egypťe opravdu všudypřítomné. Král Tuštattu psal dokonce egyptskému faraonovi Thutmose IV.: „Pošli mi zlato! V tvé zemi je zlata jako písku "
I dnes můžeme obdivat krásu zlatých mincí s důvěrně známými motivy starověkého Egypta. Pyramida. Hieroglyf. Scarabeus. Mumie. Symboly věčného Egypta a jeho nesmrtelných faronů nalezneme na nových mincích, které vydává mincovna PobJoy. Jde o první mince na světě, které jsou raženy ve tvaru pyramidy.
