700. výročí úmrtí Václava III. - vymření Přemyslovců po meči

Václav III. - (6. 10. 1289 – 4. 8. 1306) – český, polský a uherský král. Poslední panovník z rodu Přemyslovců.

Václav III. byl synem Václava II. a Guty Habsburské. Jeho sestrami byly Přemyslovny Anna, Eliška, Markéta a nejmladší Anežka, jejíž matkou byla druhá Václavova manželka a dědička polského trůnu Richenza (Rejčka).

Jako devítiletého Václava III. zasnoubili s jedinou dcerou uherského krále Ondřeje III. a 27. srpna 1301 byl pod jménem Ladislav V. korunován za uherského krále. Opozice vůči Přemyslovcům však byla v Uhrách neobyčejně silná a nabývala na intenzitě. Na tamní trůn si brousil zuby Karel Robert z Anjou, jenž s podporou papeže a domácí šlechty nakonec Václava III. z Budína vystrnadil. Z obleženého města musel mladému Přemyslovci dokonce pomoci otec Václav II. Po jeho smrti v roce 1305 zdědil Václav III. českou a polskou korunu.

Zrušil zasnoubení s Alžbětou, čímž se zároveň vzdal nároku na uherský trůn a za ženu pojal Violu Těšínskou z poměrně nevýznamné větve rodu Piastovců. Co ho k tomuto kroku přimělo, není zcela jasné. Možná chtěl posílit svůj vliv nad strategicky významným Těšínskem, kterým procházela trasa do tehdy významného města Krakov v Malopolsku. Tam se vojensky angažoval kníže Vladislav I. Lokýtek, jenž usiloval o polskou korunu. Napadal Václavovy spojence a nakonec dobyl i krakovský hrad, který držela česká posádka. Proti Vladislavovi Václav zorganizoval vojenskou výpravu, která však do Polska už nedorazila. Ještě ne sedmnáctiletý král byl v Olomouci 4. srpna zavražděn. Jeho skon znamenal konec mužské linie rodu Přemyslovců v Čechách. Kdo a proč krále zabil, se s jistotou asi už nikdy nedozvíme.