5000 Sk 2002 světové dědictví UNESCO - Vlkolínec
průměr | 26 mm |
hmotnost | 9,5 g |
obsah drahých kovů | 900/1000 Au, 75/1000 Ag, 25/1000 Cu |
hrana | jemně vroubkovaná |
provedení proof - 7200 ks | |
objednávkový kód | KSSK17 |
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
průměr | 26 mm |
hmotnost | 9,5 g |
obsah drahých kovů | 900/1000 Au, 75/1000 Ag, 25/1000 Cu |
hrana | jemně vroubkovaná |
provedení proof - 7200 ks | |
objednávkový kód | KSSK17 |
V roce
1972 přijala Generální konference UNESCO Domluvu o ochraně světového
kulturního a přírodního dědictví s ambicí chránit mimořádné
hodnoty důležité pro celé lidstvo. Na jeho základě se do Seznamu světového
dědictví zapisují nejvýznamnější lokality a objekty světa, splňující
dané kritéria. V současnosti je v seznamu zahrnuto pět slovenských
lokalit – Banská Štiavnica a technické památky jejího okolí, Spišský
hrad a kulturní památky jeho okolí, Vlkolínec – rezervace lidové
architektury (od roku 1993), společná maďarsko – slovenská lokalita
jeskyně Slovenského a Aggtellekského krasu (od roku 1995) a městská památková
rezervace Bardejov (od roku 2000).
Vlkolínec vyhodnotila Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) jako
nejlépe zachované vesnické osídlení v rámci Karpatského regionu,
toto významně přispělo k jeho zápisu do Seznamu světového dědictví
jako unikátního krajino – sídelního architektonického komplexu. Odborníci
ocenili především téměř neporušený zachovalý sídelní celek z typických
srubových objektů středoevropského typu, unikátní zejména z hlediska
jeho homogennosti. Díky intaktně zachované kulturní krajině je zároveň
považovaný za jedinečný příklad kontinuálního a tradičního využívání
území v souladu se všemi trendy trvale udržitelného rozvoje. Základní
hodnotou lokality je vyvážený vztah a vazba mezi člověkem a přírodou, sídlem
a krajinou.
Obec vznikla na hranici města Ružomberok jako jeho městská část. Původně
středověká osada leží ve výšce 718 m na svazích východních výběžků
Velké Fatry na jižním úpatí
hory Sidorov, který tvoří dominantu krajiny. První nepřímá zmínka o
Vlkolínci je z roku 1376. V roce 1551 byli v obci čtyři
usedlosti, koncem 18. století tvořilo zástavbu 41 domů s 280
obyvateli, kteří se zabývali polnohospodářstvím, salašnictvím, chovem
dobytka a dřevorubectvím. Od roku 1977 je památkovou rezervací lidové
architektury, přičemž není muzeem lidové architektury v přírodě,
ale stále živou osadou, ve, které v současnosti trvale žije asi 30
obyvatel.
V osadě je téměř neporušeně zachovaných 45 původních hospodářských
usedlostí s množstvím archaických konstrukčních prvků. Přestože
většina dnes stojících obytných domů byla postavena v 19. století,
díky tradičnímu způsobu stavění je možné předpokládat, že dnešní
domečky v použití materiálu i způsobu výstavby zachovávají
autenticitu sídla.
V centru obce se osobitně vyjímají dvě stavby, které vytváří
charakteristickou scenérii Vlkolínce. Je to krytá srubová rumpálová
studna z roku 1860, která sloužila jako jediný zdroj pitné vody. a
srubová zvonice z roku 1770. Obě jsou vybudované tradiční technikou
a jsou pokryté šindelem. Součástí obce je zděný kostelík Nanebevzetí
Panny Marie z roku 1875 s farou. Je to barokně – klasicistní
stavba s presbyteriem a do průčelí vestavěnou věží. Další zděnou
stavbou e budova bývalé školy – jednotřídky. V těsné blízkosti
kostela se nachází obecní hřbitov. V jeho areálu se zachovalo několik
zajímavých kamenných a kovových náhrobních křížů. zvonice a 36
usedlostí jsou zapsané do Ústředního seznamu kulturních památek.
V současnosti je Vlkolínec často vyhledávaný nejen našimi, ale i
zahraničními turisty, kteří tu mohou navštívit expozici života a bydlení,
zřízenou Litovským muzeem v Ružomberku.