2004 - b.k. - 150. výročí narození Leoše Janáčka
průměr | 31 mm |
síla | 2,3 mm |
hmotnost | 13 g |
ryzost | 900/1000 Ag, 100/1000 Cu |
hrana proof | hladká, s vlysem 'ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0,900 * 13 g *' |
hrana b.k. | vroubkovaná |
rok 2004 provedení Proof - 4600 ks | |
rok 2004 provedení b.k. - 14000 ks | |
objednávkový kód | KSCR94 |
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
průměr | 31 mm |
síla | 2,3 mm |
hmotnost | 13 g |
ryzost | 900/1000 Ag, 100/1000 Cu |
hrana proof | hladká, s vlysem 'ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0,900 * 13 g *' |
hrana b.k. | vroubkovaná |
rok 2004 provedení Proof - 4600 ks | |
rok 2004 provedení b.k. - 14000 ks | |
objednávkový kód | KSCR94 |
Dnem 23. června 2004
vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu
ke 150. výročí narození Leoše Janáčka. Dvousetkoruna je ražena ze
slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve
dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší
povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole
mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem
"ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *". Mince běžné
kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince, kterou razila Bižuterie Česká
Mincovna, a.s., je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,35 mm. Obdobně jako u každé
ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v
síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra
odchylka nahoru 1 %.
Na lícní straně dvousetkoruny je při levém, spodním a pravém okraji
mince neuzavřený opis s názvem státu "ČESKÁ REPUBLIKA" označením
nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč".
Při horním okraji dvousetkoruny je značka mincovny. Uvnitř mincovního
pole je umělecké seskupení heraldických zvířat ze státního znaku na
pozadí obdélníkových polí a pod ním je Janáčkův notový náčrt k
Ukvalské lidové poesii v písních. Na rubu mince zaujímá většinu
mincovního pole portrét Leoše Janáčka. V neuzavřeném opisu při levém,
spodním a pravém okraji dvousetkoruny jsou letopočty "1854-2004"
a skladatelovo jméno. Autorem výtvarného návrhu dvousetkoruny je akademický
sochař Jiří Věneček, jehož iniciály "jv", jsou umístěny
vedle portrétu vlevo dole.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu cihlové barvy. Mince je vyobrazena stříbrně
s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný
v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.
Leoš Janáček
(3. 7. 1854 až 12. 8. 1928)
Leoš
Janáček se narodil v Hukvaldech, v rodině učitele. Základy
hudebního vzdělání získal v dětském sboru starobrněnského kláštera.
V r. 1872 ukončil studia v učitelském ústavu v Brně a stal
se v něm pomocným učitelem. O dva roky později začal studovat
varhanickou školu v Praze. Po skončení studií znovu učil, ale současně
byl sbormistrem řemeslnické jednoty Svatopluk, dirigentem Besedy brněnské
a vyvíjel bohatou interpretační činnost v klášteře. V letech
1879 až 1880 studoval na konzervatoři v Lipsku a ve Vídni. V r.
1881 se vrátil do Brna, kde působil jako ředitel varhanické školy až do
r. 1919, kdy se stal profesorem skladby na pražské konzervatoři, která pro
něj zřídila svou pobočku v Brně. Kromě pedagogické a interpretační
činnosti Janáček sbíral a vydával lidové písně a tance a publikoval o
nich odborné studie. Věnoval se i hudební teorii a kritice.
Jeho dílo vychází programově z lidové hudby, především moravské.
Lidové motivy však Janáček zpracoval zcela novým, moderním a osobitým
stylem, který nebyl veřejností zpočátku pochopen. Tento styl, který
poprvé použil v opeře Její pastorkyňa, využívá hudební folklór
neromantickým způsobem, působí úsporně až zkratkovitě a opírá se ve
značné míře o melodické prvky lidské řeči a její intonaci, která
vyjadřuje povahu a psychologické rozpoložení člověka. Přes počáteční
nepochopení zejména v domácím prostředí se Janáčkova tvorba
postupně prosadila v Čechách i za hranicemi a dnes je Janáček považován
za jednu z největších postav moderní světové hudby. Ke konci svého
života byl za zásluhy o českou hudbu jmenován čestným doktorem brněnské
university. Zemřel v r. 1928 v Ostravě.
Z jeho bohatého díla je třeba si připomenout opery Liška Bystrouška,
Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Výlety pana Broučka, kantáty Glagolská
mše a Věčné evangelium, symfonické básně Šumařovo dítě, Balada
blanická, rapsodii Taras Bulba, Moravské a Lašské tance a mužské sbory
na texty básní Petra Bezruče.
Prameny:
ČNB,
sekce peněžní a platebního styku
Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918, kolektiv autorů, Libri,
Praha 1993, Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby, Anna Hostomská, Státní
nakladatelství dětské knihy, Praha 1959, Malá encyklopedie hudby, kolektiv
autorů, Editio Supraphon, Praha 1983
Portréty Leoše Janáčka zapůjčilo České muzeum hudby, Praha, foto sochy
Lišky Bystroušky zhotovil Pavel Frič