200 Kč 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje - b.k.
průměr | 31 mm |
síla | 2.3 mm |
hmotnost | 13 g |
ryzost | 900/1000 Ag 100/1000 Cu |
hrana proof | hladká, s vlysem 'ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0,900 * 13 g *' |
hrana b.k. | vroubkovaná |
limit provedení proof | 16500 ks |
limit provedení b.k. | 10800 ks |
objednávkový kód | KSCR154 |
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
VYPRODÁNO
průměr | 31 mm |
síla | 2.3 mm |
hmotnost | 13 g |
ryzost | 900/1000 Ag 100/1000 Cu |
hrana proof | hladká, s vlysem 'ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0,900 * 13 g *' |
hrana b.k. | vroubkovaná |
limit provedení proof | 16500 ks |
limit provedení b.k. | 10800 ks |
objednávkový kód | KSCR154 |
Dnem 17. března 2010 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení významné pražské památky, Staroměstského orloje. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,3 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1%.
Hlavním tématem lícní strany jsou postavy čtyř apoštolů ze Staroměstského orloje umístěné ve čtvercovém výřezu. Mezi dvojicemi apoštolů je ztvárnění výzdoby posuvných dvířek ze Staroměstského orloje a nad postavami apoštolů se nachází vyobrazení sochy kohouta ze Staroměstského orloje. Po celém obvodu dvousetkoruny je stylizovaným písmem vypsán název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ se nalézá pod čtvercovým výřezem s postavami apoštolů. Značka České mincovny je umístěna za slovem „ČESKÁ“ v názvu státu. Na rubové straně dvousetkoruny se nachází hodinový stroj Staroměstského orloje, při jehož levém okraji je zobrazena lebka jako symbol pomíjivosti času. Po celém obvodu dvousetkoruny je opis „SESTROJENÍ STAROMĚSTSKÉHO ORLOJE“ a letopočty „1410 – 2010“. Nad písmenem „A“ ze slova „STAROMĚSTSKÉHO“ jsou umístěny iniciály autora dvousetkoruny, akademického sochaře Ivana Řeháka, které jsou tvořeny spojenými písmeny „IŘ“.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu světle šedé barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná
Staroměstský orloj
Jeden z
nejznámějších a také nejstarších orlojů na světě se nachází na jižní stěně
Staroměstské radnice v Praze. Na základě „Zprávy o orloji pražském“ Jana
Táborského z Klokotské Hory byl za jeho autora dlouhou dobu označován
hodinář Jan Růže, který byl v letech 1475 až 1497 orlojníkem konšelů Starého
města pražského. Postupem času ale začaly o autorství orloje vyvstávat
pochyby. Důvod k tomu poskytl zejména použitý typ astronomického ciferníku,
který byl v době působení Jana Růže již zastaralý. Po dlouhých bádáních byl
za autora orloje označen hodinář Mikuláš z Kadaně, který stroj sestrojil
pravděpodobně podle návrhu matematika Jana Šindela. Upřesněn byl i letopočet
vzniku stroje na rok 1410.
Staroměstský orloj je složen z astronomické části, kalendářového kola a
pohyblivých figurek. Jednou z nejstarších součástí orloje je hodinový stroj
a astronomický číselník. Patrně v 17. století byly přidány dřevěné sošky a
figury apoštolů. V průběhu staletí byl stroj
mnohokrát poškozen a následně opravován. Od roku 1735 byl v kritickém stavu
a pražský magistrát dokonce uvažoval o jeho prodeji. O záchranu se zasloužil
astronom Antonín Strnad, pod jehož dohledem provedl opravu stroje v letech
1787 – 1791 hodinář Šimon Landesperger. Další velká oprava proběhla v letech
1865 až 1866, kdy orloj získal své další typické součásti – ozvučenou sošku
kohouta a zejména novou kalendářní desku vyzdobenou obrazy od Josefa Mánesa.
V posledních dnech 2. světové války byl těžce poškozen při požáru
Staroměstské radnice a po velkém úsilí znovu uveden do chodu roku 1948.
Stroj orloje se skládá ze čtyř součástí – stroje hlavního (nazývaného taktéž
stroj jicí), zvonícího, bicího a kalendářního. Hlavní stroj je nejstarší
součástí orloje, uvádí do pohybu ručičky na ciferníku a odemyká další tři
stroje. Zvonící stroj upozorňuje zvoněním na odbíjení hodin, které provádí
bicí stroj. Kalendářní stroj o půlnoci posunuje kalendář o den. Původně byl
hlavní stroj poháněn vodorovným vahadlem, tzv. lihýřem, který měl zajišťovat
udržení rovnoměrného chodu hodin. Lihýř byl však velmi nepřesný a roku 1866
byl proto nahrazen chronometrem Božkovy konstrukce s kompenzačním rtuťovým
kyvadlem.
Základem astronomické části orloje je astroláb umístěný na černě orámovaném
kruhu s barevným pozadím. Modrý kruh ve středu plochy znázorňuje Zemi a
horní jasně modrá plocha pozadí ztvárňuje oblohu nad horizontem. Černá a
červená plocha pak představují část oblohy pod horizontem. Zlaté římské
číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník 24 hodinového dne. Zahnuté
zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují tzv.
planetární hodiny. Planetární hodina představuje jednu dvanáctinu času mezi
východem a západem Slunce a proto se její délka v průběhu roku mění podle
změny délky dne během roku. Astroláb poháněný hodinovým strojem zobrazuje
aktuální polohu Slunce a Měsíce jak vůči obzoru, tak vůči zvířetníku. Uvnitř
černě orámovaného kruhu leží mezikruží ztvárňující znamení zvěrokruhu. Na
vnějším okraji hodin je černý ciferník se zlatými arabskými čísly
ztvárněnými v gotické podobě, který se nazývá čtyřiadvacetník. Čísla
ciferníku ukazují staročeský čas, který začíná při západu Slunce. Kolem
kruhu zvěrohruhu obíhá zlaté Slunce, které ukazuje pozici Slunce na
ekliptice.
Kalendářní deska s obrazy Josefa Mánesa znázorňuje alegorie měsíců, menší
obrazy znázorňují znamení zvěrokruhu. Na jejím okraji se nachází kalendárium
s církevními svátky. Poslední součástí orloje jsou mechanické figurky, které
znázorňují 12 apoštolů. Jejich
současná podoba pochází z druhé poloviny 20. století od řezbáře Vojtěcha
Suchardy. Se vznikem Staroměstského orloje je spojena zejména legenda o
mistru Hanušovi. Ten byl podle legendy oslepen na příkaz staroměstských
radních, aby jinde nemohl postavit
podobný orloj. Mistr Hanuš se ale dovtípil, že šlo zřejmě o plán radních a
požádal svého pomocníka, aby ho zavedl k vnitřní části orloje. Pak vložil
ruku do stroje a orloj na dalších sto let zastavil. Nejznámější podání
legendy o mistru Hanušovi sepsal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
Pramen textu:
Zdeněk Horský – Pražský orloj, Praha, 1988