Jizerský most 5000 Kč 2014
V září 2012 vyhlásila ČNB veřejnou soutěž na sedmou zlatou minci z cyklu Mosty.
Jejím tématem byl Jizerský most na trati Tanvald – Harrachov. Soutěže se zúčastnilo 17 výtvarníků, kteří předložili celkem 29 návrhů budoucí mince. Vyhodnocení soutěže uskutečnila Komise pro posuzování návrhů na české peníze dne 30. října 2012 v České národní bance. Přítomna byla také stálá odborná poradkyně pro cyklus Mosty Ing. arch. Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu.
Předložené návrhy hodnotila komise v rámci tří soutěžních kol. V prvním kole bylo vyřazeno 8 sádrových modelů. Důvodem pro jejich vyřazení bylo především nedostatečné vystižení podoby či funkce Jizerského mostu, případně výtvarné nedostatky v kompozici, modelaci či písmu. Ve druhém kole získalo odměnu 15 návrhů, které se vyznačovaly vyšší úrovní výtvarného zpracování a tematicky lépe odpovídaly zadanému tématu.
Do třetího kola postoupilo šest návrhů, které nejlépe vystihovaly podobu Jizerského mostu a jejich výtvarné provedení bylo na nejvyšší úrovni. První cenu získal návrh akademického malíře Vladimíra Pavlici za dokonalé vystižení mostní architektury, neobvyklou kompozici obou stran a originální použití pozitivního a negativního typu písma. Druhou cenu obdržel návrh akademického sochaře Zbyňka Fojtů za soulad obou stran a zdařilé vystižení zadaného námětu. Třetí cenu komise udělila návrhu pana Luboše Charváta za celkově kvalitní zpracování návrhu jak z hlediska výtvarného, tak námětového.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Ze světa kovových známek (26)
České chmelové známky I
Chmelové známky jsou svým počtem nejobsáhlejší skupinou českých peněžních (hodnotových) známek svým výskytem koncentrovanou na poměrně malé teritorium Žatecka, Lounska a Rakovnicka a v menší míře na regiony Úštěcka, Litoměřicka, Roudnicka a Mělnicka.
Chmelové známky, jež patří do kategorie pracovních či mzdových známek, měly dvě hlavní funkce, jako stvrzenky potvrzovaly množství odvedené práce a coby poukázky nárok na finanční odměnu. V ojedinělých případech se jimi dalo platit tam, kde byla známa jejich hodnota, kupříkladu v hostinci, který patřil zaměstnavateli. Cena za načesaný věrtel byla domluvena mezi chmelaři a česáči pro každou sklizeň a v meziválečném období se pohybovala kolem tří korun. Za práci nad normu a o nedělích byly příplatky. Z hlediska způsobu v ýroby lze chmelové známky rozdělit na takzvané kovářské, zhotovené z ústřižků plechu místní kovárnou či podomácku (obr. 1), a známky ražené jako mince v odborných závodech - ražebnách. Zde se zaměříme na druhý ty p, známky ražené strojně. Většina českých odborně ražených chmelov ých známek je z ikonograf ického hlediska poněkud uniformní. Na lícní straně je uvedená zpravidla celá adresa v ydavatele, na rubu hodnota 1/42 , 1 věrtel nebo Viertel či písemný údaj, že jde o chmelovou známku (Známka na chmel, Chmelní známka, Hopfenmarke apod).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
