1000 Pengö, 1. 7. 1927 Varianty maďarské bankovky, Pick 94
Jsem sběratel papírových platidel se specializací na maďarské bankovky.
Sbírám známé varianty a hledám neznámé varianty. Po zavedení internetu
se mi dost rozšířily možnosti a tak jsem mnoho variant zaregistroval
právě na webových stránkách sběratelů maďarských bankovek nebo na
internetových aukcích. Je docela zajímavé, že stále nacházím nové a nové
varianty. Hlavní zdroje informací jsou však mezi sběrateli a obchodníky.
A tak mohu konstatovat, že mám v evidenci varianty které dosud nejsou popsány v žádných, a to ani specializovaných katalozích (ani maďaských...). Rád bych nyní prezentoval varianty na jedné z nejkrásnějších a nejvzácnějších bankovek Maďarska – na 1000 Pengö, 1. 7. 1927.
Bankovka je tištěna hlubotiskem, v převážné barvě modré. Je nejen velmi pěkná, ale má vazbu na český stát a to hned dvakrát.
Po krátkou dobu platila i na našem území a to 2. 11. 1938–26. 6. 1945
Na rubové straně je přepis obrazu Gyuly Benczúra s názvem Křest svatého Štěpána I. v roce 984 českým biskupem. Přepis obrazu do rytiny provedl Franke Ruppert.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
ZLATÉ RAŽBY S IKONOGRAFIÍ
blízkou slezským grešlím
Slezské grešle, především z období dlouhé vlády císaře Leopolda I., jsou pro svou relativně snadnou dostupnost a velkou variabilitu mincovních obrazů na rubu těchto mincí, vděčným předmětem zájmu mnoha sběratelů habsburských vládních ražeb. Existují však i velmi vzácné zlaté ražby z přelomu 17. a 18. století s ikonografií velice z vládních mincoven často nesprávně označované jako „odražky grešlí ve zlatě“.
V numismatických encyklopediích je u hesla „odražek“ následující definice: „Odražek je mince nebo medaile ražená z jiného kovu, než bylo mincovním řádem nebo vydavatelem původně určeno.“ V tolarovém období se používalo odražků původně stříbrných nominálů např. tolarů ke vzniku násobků dukátů. U drobné mince se pak většinou jednalo o díly dukátu. Za regulérní odražky jsou považovány ty, k jejichž zhotovení se využívalo již hotových razidel určených k ražbě jiných nominálů shodného průměru.
U slezských grešlí vycházejících z vládních mincoven za panování císařů Leopolda I. a Josefa I. však je situace z tohoto pohledu poněkud nepřehledná. V polovině 18. století se v soupisech velkých sbírek (např. Welzl von Wellenheim, Köhler) s pojmem odražek grešle ve zlatě nesetkáváme, mince jsou popisovány jako díly dukátu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
