ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (33) Známky na železnici I.
Kovové známky jako náhrada či předplatné jízdného podobné ražbám vydaným městskými dopravci, jež byly popsané v M+B 4/2011, nejsou z našich železnic známé.
hromadná přeprava osob po kolejích není vymožeností starého data. Poprvé se železniční vagóny tažené koňmi daly do pohybu 2. srpna roku 1832 z Českých Budějovic do lince, první veřejné železnici na evropském kontinentě. Brzy však koňskou sílu nahradila pára. Éru pravidelné železniční dopravy u nás zahájil vlak tažený parní lokomotivou, který vyjel 6. června 1839 na trati Vídeň Břeclav. následující doba byla v Rakousko-uhersku obdobím prudkého rozvoje železnice, na kterém se významně podílely soukromé společnosti1. Jejich názvy zachycují známky, které vydaly na železnicích působící organizace.
Zachovaly se však známky pomocných či návazných zařízení, jakými jsou kupříkladu železniční výtopny, dílny a opravny, nádražní restaurace, úschovny a podobně. Nejpočetnější skupinou ražeb spojených se železnicí jsou ražby potravinových skladů. Nutno konstatovat, že účel některých známek se železničním emblémem není z jejich obrazu jasný.
K železnicím patřily zaměstnanecké konzumní spolky, které pro své interní potřeby emitovaly známky k nejrůznějším účelům, především však s peněžní nominální hodnotou. Většinou mají vyobrazené železniční emblémy a často krácený, zpravidla německý název železniční společnosti, při které spolek působil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
SVEDECTVO NEPOKOJNÝCH ČASOV
Poklad z Mojmíroviec
Niekedy stačí naozaj málo, aby človek objavil vzácny poklad a dostal sa tak do povedomia nielen svojej obce či komunity, ale aj krajiny a národa. K takejto udalosti došlo jedného slnečného letného dňa v roku 1967, kedy pán Pavol Rajčáni, občan Mojmíroviec žijúci v dome č. 268, oral za obcou v polohe „Pod prielohmi“.
V hĺbke asi 50 cm objavil pán Pavol Rajčáni jeden z najvzácnejších pokladov nájdených na Slovensku. Po vyoraní zozbieral jeho obsah a vzal si ho domov. V jeho držaní zostali predmety ďalšie dva roky, kedy sa o ňom dozvedeli v Archeologickom ústave v Nitre. Pán Rajčáni neváhal ani na chvíľu a ako svedomitý občan poklad odovzdal. Ten bol krátko nato prevezený do Slovenského národného múzea-Historického múzea, kde sa nachádzalo jediné špecializované pracovisko zamerané na numizmatiku, štúdium mincí. Žiaľ, napriek výnimočnosti, zostal poklad zavretý v trezoroch múzea a pozabudlo sa na naň dlhé desaťročia. Tento stav trval do dnešných dní, kedy sme tu, aby sme tento dlh voči našim predkom splatili a ich odkaz v podobe pokladu vyniesli na svetlo, kam právom patrí. K tomuto cieľu má napomôcť nielen tento krátky článok, ale aj výstava o náleze a monografia o poklade. Teraz sa však venujeme tomu, prečo je pre nás taký významný a zaujímavý.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
SLOVENSKÉ-MINCE.SK