Německá platidla po 2. sv. válce (1) 1945–1948
Vlivem politických událostí prošel německý hospodářský systém a s ním spojený
peněžní oběh mnoha dramatickými změnami.
Odlišné postoje někdejších spojenců
a následné rozdělení sfér vlivu po druhé světové válce nakonec vyústilo v rozdělení
země na východní a západní část. Na vývoj, jaký prodělalo právě Západní Německo,
se společně podíváme v následujícím krátkém seriálu, na který později navážeme
specializovanými články o jednotlivých emisích a platidlech.
V této první části se zaměříme na platidla platná na území Německa od května 1945 do měnové reformy 1948. Abychom však pochopili vývoj a vznik těchto bankovek a mincí, musíme se ohlédnout o několik let nazpět.
Krátce po nástupu nacistického režimu započala na území říše řada restriktivních opatření a to nejen politických, ale především hospodářských. Veškeré úsilí nově nastoleného režimu tak směřovalo k jednoznačné orientaci na těžký a zbrojní průmysl společně s rozsáhlým systémem veřejných prací. Rozšiřovaly se tak nejen velké hutní a výrobní závody, ale například se ve značné míře budovaly i nové dálnice a železnice.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Ze světa kovových známek (4) Známky městské dopravy
Užívání známek při samoobslužném placení jízdného městské dopravy1 nebylo v českých zemích rozšířené tak jako v sousedním Německu, kde známky vydaly městské dopravní podniky skoro v každém větším městě.
Prvenství u nás a v celém Rakousku-Uhersku má slezská Opava, kde samoobslužné placení jízdného známkami s hodnotami 5 a 10 haléřů bylo zavedeno v roce 1905. V Těšíně byla elektrická dráha spojující nádraží Košicko-bohumínské dráhy se starým městem uvedena do provozu v roce 1911 a i zde byla uplatněna samoobslužná úhrada jízdného kovovými známkami s hodnotami 6 a 12 haléřů. Pro úplnost dodejme, že na našem území vydaly známky městské dopravy i další dopravní podniky – Brna, Českých Budějovic, Liberce, Prahy a Ústí nad Labem2.
Známky se prodávaly s množstevní slevou, kupříkladu v německých Cáchách (Aachen) 12 kusů za cenu 10 (Hasselmann s. 379), prodejní místa byla v kioscích, prodejnách novin, tabáku, později i automatech. Rozmanité nominální hodnoty odlišovaly známky na dětské jízdné a pro dospělé, různé hodnoty někdy diferencovaly vzdálenosti, jaké bylo možné v ceně známky ujet. V některých případech se známky městské dopravy staly na čas součástí drobného oběživa zejména v dobách,kdy jej byl přechodně nedostatek. Jako platební prostředky byly akceptovány drobnými obchodníky a živnostníky. Navzdory této okolnosti nelze tyto ražby řadit mezi nouzová platidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011